Má odpočinek smysl?

Žijeme v době, která je nároky na člověka v oblasti toho, co má fyzicky a především psychicky zvládnout, dobou zcela unikátní. Dobou, na kterou nebylo možno se adaptovat tak, aniž by si to na nás nevybíralo jistou daň. Posedlí neustálým konáním, častokrát zapomínáme na to základní. Na prosté spočinutí, zastavení se, zklidnění těla i mysli.

Lidem v zaměstnání je prezentováno, že pracovat mnoho hodin přesčas a odnášet si práci domů je norma. Přední političtí reprezentanti se předhánějí v tom, kolik hodin denně pracují, vzorem ve všech oblastech pracovního i rodinného života jsou nám pak absolutní výkon a téměř nulový odpočinek. Jakoby odpočinek a relaxace byly něčím nehodnotným, nesmyslným a nepotřebným. Ale je tomu skutečně tak? Opravdu můžeme žít v tomto tempu? A jak takový život bude vypadat?

Jistě už jste slyšeli o lidech (pokud jste přímo na vlastní kůži tuto situaci nezažili i vy sami), kterým se zdravotně i psychicky přitíží, když mají dovolenou. Pro mnoho lidí je skutečně toto zastavení se zkušeností značně nepříjemnou. Přestože všichni máme jakési základní povědomí o škodlivosti stresu, ve svých každodenních životech toto téma opomíjíme. Záměrně si nevšímáme nebo zlehčujeme varovné signály, ke kterým patří například narušení spánku, potíže s trávením, zhoršené soustředění a celkový pocit vyčerpanosti.

Co se to děje, když v nás klid vyvolává neklid? Na tuto otázku s klienty narážíme poměrně často a odpovědi na ni jsou tak individuální, jako jednotlivé příběhy, s nimiž různí lidé přicházejí. Jeden jmenovatel je však společný a tím je něco, co bych pojmenovala jako narušené relaxační schéma. S tím velmi úzce souvisí snížená míra vnímání vlastního těla a prožívaných emocí.

Pod pojmem narušené relaxační schéma si můžete představit to, jak svému tělu nedopřáváme vyváženost mezi výkonem, akcí a výše zmiňovaným odpočinkem. To, nakolik jsme se „odnaučili“ jistému nastavení, které na počátku našich životů bylo utvořeno harmonicky a automaticky. Pro lepší ilustraci tohoto fenoménu svým klientům ráda uvádím tento příklad: „Představte si, že byste se neustále pouze nadechovali, ale nevydechovali“. Dlouhodobě je to neudržitelné, fyzicky nepříjemné až bolestivé a ve výsledku neslučitelné se životem.

Naopak pokud dýcháme zhluboka a plně, tělo se uvolní a začne se samo zbavovat napětí. Hladina kyslíku v těle se zvyšuje, což vytváří energii a zlepšuje funkčnost všech tělesných systémů, především oběhového, imunitního, svalového, endokrinního, trávicího, nervového a kardiovaskulárního. Když odpočíváme, zklidňuje a zpomaluje se srdeční rytmus, zachováváme energii a především zlepšujeme přirozenou schopnost těla zotavit se a vyléčit, což je schopnost, pro kterou věřím, že stojí za to se odpočinku věnovat. V rovině mentální pak přináší relaxace jasnou mysl, soustředění a vytrvalost. Rovněž podporuje plnější vnímání a myšlení. Je dokonce potřeba nechat mysl nudit se, spočinout v určité prázdnotě, aby se mohla objevit nová myšlenka, nápad, inovace. V přepracované a přetížené mysli není místo pro něco nového a originálního.

Naštěstí není nikdy pozdě udělat ve svém životě „energetickou inventuru“ a zjistit, třeba i ve spolupráci s psychoterapeutem, nakolik se mi daří v životě udržovat rovnováhu mezi výkonem a odpočinkem, mezi mým poměrem „nádechů a výdechů“. Další dobrou zprávou je, že při vědomé práci na sobě lze relaxační schéma obnovovat a harmonizovat. Osvojit si základní dechová cvičení a seznámit se důvěrněji s alespoň jednou relaxační technikou je pak dobrou investicí pro náš plnější a především zdravější život.

1.6. 2020 Mgr. Et Mgr. Pavla Uzlová