Zbavte se bolestí zad a vytvořte si nejlepší podmínky pro práci z domova. Každý pohyb je žádoucí, sportovní zatížení provedené správně je výbornou investicí do budoucí životní spokojenosti.

Odpověď na tuto otázku je nasnadě. Ovšem použít k vysvětlení pouhé slovo “negativně” bez dalšího vysvětlení by bylo příliš zjednodušující. Konkrétně v případě práce z domova nelze tvrdit, že je jednoduše škodlivá. Celosvětově je to trend tohoto století a mnohdy vítaný. Problém však nastává v případě, kdy přestane existovat dosud volitelná možnost a je potřeba přejít do jiného režimu zcela bez přípravy nejen sebe sama, ale i podmínek, za kterých se má nová situace dít. Kdo nebyl zvyklý pracovat z domova, těžko má pracovní prostředí přizpůsobené někdy i více než osmi hodinové pracovní době. Kdo byl doposud zvyklý chodit do práce pěšky, na kole, koloběžce a několikrát týdně po práci zajít do fitness centra se jen velmi obtížně a dostatečně rychle naučí chodit na procházky, běhat nebo cvičit doma.

Bolesti spojené s prací z domova

Synonymem pro život je pohyb. I když zdánlivě ležíme úplně klidně, všechno v nás se hýbe. Naše tělo je velmi citlivé na statické polohy a dříve či později se jim začne bránit. Bolesti zad všeobecně, společně s vysokým krevním tlakem, vysokým cholesterolem či cukrovkou, řadíme mezi civilizační onemocnění od konce minulého století. Pohyb rovná se prokrvení, tedy zásobování kyslíkem jak svalů, tak vnitřních orgánů. Bez kyslíku se dusíme. Sval, jenž je nucený zaujímat dlouhodobě vynucenou polohu se dusí, neboť je napjatý, stažený, krev v něm dostatečně neproudí. Pokud se toto děje opakovaně, mnohdy stačí týden a svalový korzet se vynucené poloze přizpůsobí, neboť je to pro tělo energeticky mnohem jednodušší. Potřebujeme se soustředit na práci duševní, nikoli tělesnou.

Vytvořili jsme si správné prostředí pro práci z domova?

Století 21. produkuje člověka shrbeného. Většinu bdělého stavu trávíme shrbeni u počítače či jiného mobilního zařízení. Je známo, jaké parametry by mělo mít pracovní místo, tedy horní hrana monitoru ve výši očí, lokty na stole v pravém úhlu, židle nastavená tak, aby tělo svíralo s dolními končetinami kolem sto stupňů, lehce otevřený pravý úhel, nemluvě o osvětlení, hluku atd.. Jen těžko lze předpokládat, že takto vypadá pracovní místo doma. Spíše lze očekávat, že člověk náhle uvržený do práce z domova, sedá na celý den k jídelnímu stolu, konferenčnímu stolečku nebo se dělí o pracovní stůl s partnerem či partnerkou. Člověk stižený nemožností vzdálit se z domova, změnit prostředí, je dále vystaven dalším inzultům, jež svalový korzet nutí k trvalému napětí. Krom toho, že nesprávně sedí, o jeho pozornost soupeří další doma zavření členové domácnosti, často děti, které je těžké neuspokojit. Anebo je člověk doma sám, bez možnosti sdílet a jeho jedinou smysluplnou činností je pracovat a pracovat. Tyto skutečnosti, a každý si jistě představí mnoho dalších, vedou ke stresu. Stres se projeví na tělesné úrovni dalším napětím, schoulením se do sebe.

Jak tedy vypadá člověk produktivního věku, jenž je náhle upoután k osmihodinovému sezení u jídelního stolu a od něhož zaměstnavatel očekává mnohdy i více než stoprocentní pracovní výkon, když to stejné, a právem, od něj očekávají stejně doma spoutané děti? Jednoduše řečeno je zkrácený, oslabený a bolavý. Nemá sval na těle, který by netrpěl. Bránici doslova vraženou do hrudníku, zkrácené prsní svaly, přetížené šíjové svaly, oslabené hluboké břišní svaly. Bránice přestane plnit svoji funkci posturálního svalu, tedy svalu, díky němuž stojíme vzpřímeně a zároveň svojí funkci svěrače dolního jícnu. Soustředí se jen na dýchání do svalovými tahy zmenšeného hrudníku. Výsledkem je, že posturální funkci musí převzít dlouhé, povrchové svaly páteře, které jsou však navržené k rychlému, krátkodobému pohybu, a proto se brzy přetíží a začnou bolet. Důsledkem výpadku funkce bránice jako svěrače dolního jícnu je reflux, tedy vracení se žaludečních šťáv do jícnu, což bolí. Snížená plicní kapacita svaly zmenšeného hrudníku vede k nedostatku kyslíku v těle, což dále prohlubuje stres. Stres potencuje únavu. To vede kromě výraznějšího schoulení se do sebe, i ke snížení zrakové ostrosti, jinými slovy k tomu, že je zapotřebí oči stále více a více přibližovat k monitoru. Tím trpí šíjové svaly, hlava, která již tak je posazena mimo těžiště se dostává mimo tělo, k jejímu držení je zapotřebí svalů předního krku, které se snadno přetíží. Krční páteř začne ztrácet svoji přirozenou křivku, svalové tahy na skalp vyvolávají bolesti hlavy a meziobratlově uložené cévněnervové uzlíky se podráždí, což vyvolá točení hlavy, pocity nevolnosti, pocení, změnu srdeční frekvence. Tělo vyšponované na maximum nedokáže zrelaxovat ani ve spánku, pokud vůbec usne.

Obdobně zamotané kaskády se samozřejmě týkají celého těla, neboť svaly jsou navzájem provázané a zkrátí-li se, jinými slovy přetíží, sval například na krku, bolesti se mohou objevit na noze.

Tělo, které bylo zvyklé několikrát týdně vykompenzovat svoji celodenní statickou pozici určitým sportovním vyžitím a současně mimorodinným společenským vybitím trpí ještě více, změny popsané výše se tím jen zhoršují.

Na jaře minulého roku jsme málo tušili, že budeme vystaveni nutnosti změnit dosavadní životní styl. Nyní je víceméně jasné, že home office, a další opatření související např. s pandemií koronaviru, budou součástí našeho dalšího života. Nastal čas tuto znalost začlenit do našich všedních dní. Kromě úpravy domácnosti tak, aby obsahovala důstojné pracovní místo odpovídající ergonomickým zásadám, je zapotřebí naučit se hýbat i jinak než na vnitřních sportovištích a individuálně, bude-li to nutné.

Ve zdravém těle zdravý duch

Naše tělo potřebuje pohyb neustále. Proto je nutné i při sezení před obrazovkou počítače neustále měnit svoji polohu – co nejčastěji se snažit zaujímat správnou polohu, samozřejmě, ale kromě toho se občas zaklonit, předklonit, uklonit. Avšak především je nutné po hodině intenzívní práce vsedě vstát, protáhnout se, jít se projít po bytě, podívat se z okna, napít se – prokrvit musíme všechno, od svalů zad, přes oční svaly až po vnitřní orgány, jinak ztrácíme výkonnost a dostáváme tělo do bludného kruhu končícího bolestí.

Cestu do práce nahradíme procházkou po okolí, do obchodu, ta by měla být součástí každého dne, ve kterém nesportujeme. Z individuálních sportů, které nejsou vázané na vnitřní prostory, přichází v úvahu běh. Ten je však obtížnou disciplínou pro někoho, kdo doposud nebyl běhat zvyklý. Místo nebo ke střídání s běháním je výhodné zařadit Nordic Walking, který je, při správném provedení, ideálním sportem k posílení celého těla.

Platí všeobecně, že dva dny po sobě sportujeme a třetí den odpočíváme, resp. třetí den významně omezíme sportovní zatížení. Rozhodně jeden den v týdnu naše tělo potřebuje klidový režim. Neznamená to, že bychom museli za každou cenu nic nedělat, ležet doma na pohovce, ale neprovozujeme žádný sport.

Každý pohyb je žádoucí, sportovní zatížení provedené správně je výbornou investicí do budoucí životní spokojenosti. Bohužel rovnice sportuji nic mě nebude bolet, budu se cítit dobře, má jednu velkou neznámou, kvůli níž bývá výsledek často opačný. Jakýkoli opakovaný pohyb prováděný nesprávně spíše škodí. Tělo dnešního člověka povětšinou zapomnělo, jak má správně fungovat a svalový korzet si vypomáhá různými náhradními strategiemi, které nakonec vedou k bolestem z přetížení. Bohužel nelze toto vyřešit tím, že si na internetu najdeme cvičební sestavy slibující posílení zanedbávaných svalů. Je totiž nezbytně nutné, abychom nejdříve poznali, zažili, jak má správně provedený pohyb vypadat a pak teprve jsme schopni jej znovu zařadit do fungování našeho svalového aparátu. Jinými slovy, bez odborné rady fyzioterapeuta to nelze. Teprve po opakované korekci prováděné odborníkem zapojíme ty správné svaly. Do té doby k provedení pohybu užijeme vždy svaly přetížené, které nedovolí práci oslabeným svalům – našim záměrem je přeci pohyb provést, tak použijeme ty svaly, které máme k dispozici a znovu a znovu přetěžujeme již přetížené.

Vše nové člověka vždycky nějak obohatí. Nechme se tedy obohatit tím, že se naučíme jiné věci, jiný sport a znovu nalezneme ideálu se nejvíce blížící fungování našeho těla. Ocení to i naše duše, neboť jsme tvorové sestávající minimálně ze čtyř rovnocenných rovin. Z roviny biologické, psychické, sociální a spirituální, které se navzájem vyvažují.

MUDr. Iva Jaklová
Rehabilitační lékař, Psychoterapeut